Nos na hit

21. dubna 2006, Lidové noviny

Chinaski, Anna K, No Name, Petr Kolář a spousta jiných prošli rukama Marcela Vyšína. Počítá, kolik bude stát jejich úspěch, a je vždy jejich prvním a nejpřísnějším posluchačem. Poznejte kreativního ředitele Universalu, jednoho z nejvlivnějších lidí v hudební branži

Děkujeme moc, že jste přišli!“ volá zpěvák skupiny s názvem Chichotaj do poloprázdného sálu pražského Rock Café, „a tady si můžete koupit naše demíčka, jedno za 40 korun.“ „Už neopruzuj a hraj,“ zastaví proslov znuděně jedna z odredovaných posluchaček a tříčlenná kapela nasadí první tóny. Chichotaj sotva tuší, že tenhle večer by pro ně mohl znamenat zlom v kariéře. Jen kdyby se zalíbili tomu pozorně naslouchajícímu pánovi v koženém saku a manšestrácích, jehož od zbytku sálu poněkud odlišuje jeho solidní vzhled. Jenže Marcel Vyšín, který vyhlídnuté kapely sleduje vždy inkognito alespoň na třech koncertech, dává palec dolů. „To nebudou druzí Chinaski. Mají trochu vykradené texty, a navíc tam nebyla cítit ta správná energie,“ hodnotí skupinu v předsálí lovec hudebních talentů, který na podobných akcích s kolegy vytáhl na výsluní třeba skupinu MIG 21.

Marcel Vyšín je „ejenár“, art and recording director, který má v rukou kariéry mladých talentů i známých hudebníků. V obřím vydavatelství Universal jako vrchní kreativec spolurozhoduje, do koho bude firma investovat, a kdo naopak zůstane stranou. Jeho koně jsou samá známá jména: Chinaski, No Name, Anna K, Lenka Dusilová nebo nový objev Petr Kolář. Dřív se staral i o Lucii, nejúspěšnější polistopadovou kapelu.

Do Universalu přijdou každý měsíc desítky nahrávek skupin, které touží dostat se do showbyznysu. Devadesát procent z nich skončí ve Vyšínově koši. Jen několika věnuje větší pozornost a z té hrstky jen hrstka nakonec podepíše s Universalem smlouvu. V sezoně „ajenár“ objíždí všechny hudební festivaly, několikrát týdně obchází kluby a jedná s lidmi z rádií, kterým doporučuje, co mají hrát. „Je to jeden z nejschopnějších lidí v hudebním byznyse,“ říká o Vyšínovi hudební kritik Josef Vlček.

Kromě Petra Koláře, jenž nedávno triumfoval při předávání hudebních Andělů, jsou Vyšínovým nejdůležitějším artiklem Chinaski, držitelé posledního Českého slavíka a nejpopulárnější kapela současnosti. Jeho kariéra je ostatně s tou jejich spojená. Když před deseti lety Marcel Vyšín Chinaski poznal, pracoval ve vydavatelství BM Music, kam ho přivedl kamarád ze studií Miloš Pokorný, polovina známého dua Těžkej Pokondr. Jako absolvent obchodní akademie neměl žádné hudební vzdělání, zato mířil od začátku vysoko. V BM Music postupně vyzkoušel marketing, produkci i propagaci. „Marcel byl velice snaživý, extrémně pracovitý a ambiciózní. Myslím si však jen, že byl ochotný kvůli své kariéře leccos překousnout a toužil po tom mít funkci,“ říká oVyšínovi jeho tehdejší nadřízená Dana Skalová. Chinaski byli jedním z jeho prvních úspěchů. Když si tato kapela, zrozená na troskách jičínské punkové formace Starý Hadry, díky koncertování po republice získala první publikum, přinesl jejich manažer do BM Music demo snímek. „Byla to zajímavá parta s hitovým potenciálem, takže jsme se jich chopili,“ vzpomíná Vyšín, jak firma kapele vydala velmi úspěšnou desku Dlouhej kouř (1997). Když začalo být před pár lety zřejmé, že nastává soumrak Lucie, uvědomil si Vyšín, že je čas, aby se z Chinaski stala jednička, a Universal investoval do propagace kapely velké peníze. Soustředil se na masivní marketingovou podporu, a to i s firmami mimo hudební byznys. T-Mobile nabízel písničky Chinaski jako vyzváněcí tón, každý klient, který si u Poštovní spořitelny zařídil smlouvu, dostal zdarma jejich nové cédéčko a singl Tabáček zněl v rádiích od rána do večera. „Máte tak k dispozici zcela jiné reklamní možnosti, než bývá v gramoprůmyslu obvyklé, tento trh totiž od roku 2001 neustále kvůli vypalování klesá, a tudíž je nutné šetřit a rozpočty neustále cíleně přehodnocovat,“ vysvětluje Vyšín.

Chinaski běžně prodávají 50 000 kusů, desetkrát až dvacetkrát víc než jiní interpreti. Jejich poslední deska Music Bar se ani přes masivní podporu neprodávala dramaticky lépe, ale marketingová masáž přilákala větší spektrum lidí na koncertní turné, které se stalo vůbec nejnavštěvovanějším v loňském roce. „Obecně platí, že silná televizní kampaň funguje téměř vždy spolehlivě. V případě comebackového turné Teamu před několika lety, kdy došlo ke spojení s Poděbradkou, zafungoval výtečný koncertní spot a vyprodané haly splnily očekávání všech stran: skupiny, fanoušků i obchodního partnera,“ vzpomíná Vyšín.

Peníze na reklamu jsou nutné, ale všechno nespasí. Vyšín věděl, že k tomu, aby se Chinaski stali jasnou českou jedničkou, potřebovali ještě jednu maličkost - velký hit. „Když jsem si od Chinaski poprvé poslechl Tabáček, tak jsem si oddychl. Věděl jsem, že to bude velký hit podzimu, i když ta jeho původní verze zněla úplně jinak než ta nynější známá z rádií,“ vzpomíná. „Marcel má výjimečně vyvinutý čich na úspěšné singly a několikrát nám už dobře poradil,“ říká kapelník Pavel Grohman. Rocker Petr Kolář si svého manažera také pochvaluje: „Netlačí mě nikam, dá se s ním na všem skvěle domluvit. Vystřídal jsem hodně vydavatelství a s nikým se mi nespolupracovalo tak dobře.“

Proč hrají rádia, jak hrají

Kapelu Gaiah Mesiah sledoval Vyšín dva roky, než s ní Universal podepsal smlouvu. „Jsou naprosto nekonvenční, radikální a asi těžko rychle udělají nějaký hit. Ale lidi na ně reagují, a když vyjdou na pódium, je to uragán,“ říká o svém objevu. Morelle, osmadvacetiletá frontmanka Gaiah Mesiah, oceňuje, že jim Vyšín nechává volnost: „Netlačí nás do žádných komerčních pozic. Na druhou stranu si myslím, že si představuje rychlejší úspěch u kapel našeho undergroundového typu, než kterého lze dosáhnout.“ Veronika Koloušková z hudebního časopisu Filter soudí: „Vyšín Gaiah Mesiah hodně pomohl. Má cit pro to, co bude úspěšné, umí jim dobře poradit a zároveň respektuje filozofii skupiny.“

Ne všichni lidé v hudební branži si ale myslí, že jednat s Marcelem Vyšínem je hotová selanka. Někteří hudebníci tvrdí, že je arogantní a nesnáší, když se mu odporuje. „Myslím si, že neumí jednat s lidmi a také často nedrží slovo. Třeba nám slíbil vystoupení v televizi, které nakonec nezařídil,“ stěžuje si producent jedné z Vyšínových skupin, který si nepřeje být jmenován. „Když se třeba naší desky prodalo méně, než jsme čekali, tak nám řekl, že je to špatné. To je podle mě podraz, protože on se s námi na vzniku desky podílí,“ dodává producent. I on ale uznává, že Vyšín „umí prostě poznat hit, to se mu musí nechat“.

Odhalit písničku s hitovým potenciálem třeba už na demosnímku, když je ještě v „syrovém stavu“, toho si Marcel Vyšín sám na sobě cení nejvíc. A pak umění propočítat, kolik je do kapely potřeba investovat a kolik z toho Universal nakonec bude mít. „Snažím se orientovat, jaké jsou trendy, a snad dokážu odhadnout, co může lidi oslovit,“ říká tento milovník U2, Depeche Mode, Petera Gabriela či Coldplay, ale přiznává, že se kolikrát spletl a posluchači ho překvapili. „Když jsme nasadili písničku z alba Kocour Hapky aHoráčka na Evropu 2, nevěřil jsem, že to zafunguje. Nakonec to hráli sedmkrát denně a byl to obrovský hit, přestože je Petr Hapka generačně jinde než Evropa 2.“ Podle Vyšína obsahuje recept na hit dvě podstatné ingredience: melodiku a poetiku. „Český národ má rád melodickou hudbu. Proto by tu nikdy neletěl rock a metal jako například v Británii, kde na posledních Brit Awards kralovala se třemi cenami rocková kapela Kaiser Chiefs, která u nás zatím neboduje.“ Pro angličtinu v českém popu také nijak nehoruje - říká, že i když zpěváci třeba jazyk zvládnou, posluchači většinou ne, a pro písničku je důležité, aby lidé rozuměli jejímu příběhu.

Co se týče žánrů, letí teď podle Marcela Vyšína hlavně hip hop a R’n’B, naopak upadají taneční rádia. „Chybí tu taky kytarové kapely britpopu, jako byly Oasis nebo Blur, chybí tu také folk, přestože máme hodně folkové kořeny. Prosadit se je u nás hodně těžké, pokud člověk nedělá vyloženě střední proud.“

Když si Vyšín myslí, že má v ruce hit, nabídne ho rádiím a pak čeká, zda se ujme. Rádia si totiž nechávají zpracovávat testy poslechovosti podobné televizním peoplemetrům. Platí si agentury, které sledují, jak klesá či stoupá poslechovost u konkrétního singlu. Když se singl neujme zhruba do tří týdnů, tak se vyhodí. Písnička, která neprojde těmito testy, je většinou mrtvá. Rádia ji přestanou hrát a je téměř nemožné ji znovu „nahazovat“. Existence těchto výzkumů je také jednou z příčin, proč v Česku sice existují desítky stanic, ale hrají vesměs podobnou muziku. Uniformita v éteru je dána tím, že testy poslechovosti jsou drahé, a tak se rádia sdružují do sítí, aby je dokázala zaplatit. Výsledky testů pak berou všichni závazně a hraje se na jedno brdo. Anebo se naopak vytvoří specializované stanice, třeba jen na rock nebo country. „Pokud kapela nežije čilým koncertním životem, díky kterému si udržuje silné pouto s fanoušky, může ji absence rádiohitu výrazně přibrzdit,“ soudí Vyšín.

Nasazování klipů do televizí zařizuje Marcel Vyšín přes smlouvy Universalu s televizními stanicemi, kterým týdně nabízí na výběr několik klipů. „Je to zdarma, protože jde o vzájemně výhodnou spolupráci: pro naše interperty je to reklama a televize tím vyplní své hitparády.“ Kdo není v televizi, má velký problém. „Nejtěžší to proto mají žánroví umělci, kteří nejsou logicky ochotni ustoupit ze svých zásad a odmítají v televizi vystupovat na playback. Radůza nebo Jaromír Nohavica, kteří jsou etablovaní i bez mediální podpory, jsou spíš anomálie.“ Naopak i průměrná kapela, pokud se bude dostatečně často objevovat na obrazovce, má úspěch zaručen. „Neříkám, že je to tak správně, ale všechno se dá zmasírovat,“ říká manažer lakonicky.

Kde jsou ty časy

Rozpočet Universalu pro jednotlivé skupiny se pohybuje většinou ve statisícových částkách. Konkrétní příklady však nechce manažer uvádět. Zisk plyne vydavatelství z prodeje alba, umělec má buď procenta podle své úspěšnosti a postavení na trhu, nebo podíl na zisku. Hlavní zisky plynou umělcům z koncertování, ze kterého nemá vydavatel nic. Vyšín považuje za důležité i investice do zdánlivých maličkostí, jako je třeba image. „Úspěch čím dál víc záleží na tom, jak člověk vypadá. Když někdo s povedenou písničkou z rádia vkročí do televize s nemožným stylingem a špatným líčením, celá dosavadní práce se může zmařit.“

Hudební trh je dnes podle Marcela Vyšína v útlumu. „Byznys byl nahoře v letech 1999 až 2001. Třeba na klip Lucie jsme tehdy dali 400 až 500 tisíc. Dnes se musíme vejít do 150 tisíc.“ Na vině jsou prý SuperStar a jiné reality show, které na sebe strhávaly pozornost publika. „Dostat třeba v době první řady VyVolených někoho z hudby na obálku časopisů byl obrovský problém,“ vysvětluje Vyšín. On osobně nemá rád „rychlokvašky“ z VyVolených či SuperStar, ale na druhou stranu i jeho byznysu nové typy pořadů pomohly. „Člověk díky tomu přeskočí ta složitá období vývoje kapely nebo interpreta.“ Tvář z reality show se nemusí postupně dostávat do podvědomí. Dnes totiž není umění vydat desku, ale dostat ji k lidem. Jako příklad uvádí Vyšín Petra Bendeho, který skončil v loňské SuperStar druhý. „Byl u nás několik let pod drobnohledem. Dokonce jsme ho prezentovali na rádiomítincích a na koncertech. Rádia se k němu pořád stavěla skepticky s tím, že nemá šanci uspět. Prosadil se až díky soutěži a najednou jsou z něj všichni unešení. Hlavně že nám předtím říkali, že jsme se s Bendem úplně zbláznili.“

Dalším problémem byznysu je vypalování cédéček. „Od roku 2000 kvůli tomu klesá prodej desek každoročně o deset procent. U kapely, která má velký koncertní úspěch, prodáme sotva pět tisíc nosičů. Musíme kvůli tomu šetřit a propouštět lidi.“ Proto třeba vydavatelství záměrně podporují interprety, kteří mají své cílové publikum mezi starší a střední generací, jež vypaluje mnohem méně. I to hrálo velkou roli v tom, proč Universal nyní masově podporuje Petra Koláře, jenž boduje hlavně u žen středního a vyššího věku.

Vyšín ale nevidí v nových technologiích jen hrozbu. Universal se snaží ztrátu způsobenou rozvojem internetu a vypalovacích softwarů alespoň částečně nahradit spoluprácí s mobilními operátory, protože stále víc lidí si místo zvonění objednává písničky. Universal má smlouvy s jednotlivými operátory, kterým hit doporučí předem. Teď se navíc chystají telefony s odnímatelnými reproduktory, které by mohly nahradit MP3 přehrávače. „Jeden z mobilních operátorů nyní třeba cíleně podporuje Terezu Kerndlovou a její první sólové album, což mu přináší exkluzivitu pro veškerý obsah, který se jí týká,“ říká Vyšín, který dnes trochu nostalgicky vzpomíná na polovinu devadesátých let. Tehdy totiž podle něj ještě Češi neměli tak širokou nabídku zábavy jako dnes, nebyly multikina, technologie nebo reality show a k hudbě a jejím interpretům měli mnohem blíže. „Kolem kapel vznikaly mánie a to už dnes skoro není. Nevím, kdy jsem naposledy zažil, že by kolem interpreta vzniklo šílenství přirozenou cestou, ne kvůli reality show. Naposledy takhle zafungovali Wanastowi Vjecy. Když jsme jim v roce 1992 dělali v Jungmannově ulici autogramiádu, ulice nešla projít a lidi tam rozbíjeli výlohy. To byly úplně jiné časy.“

O autorovi| VERONIKA ŠVIHELOVÁ, veronika.svihelova@lidovky.cz